Na Zéland jsem se dostal především za podpory mého kamaráda Ludi, za jehož motivování k rozhoupaní se, poskytnutí všech potřebných informaci a pomoci děkuji. Původním plánem bylo zdržet se v těchto končinách od Listopadu 2008 do Května 2009. Jak to tak bývá, plány se mění a nakonec to dopadlo tak, že jsem zélandskou hroudu opouštěl v Červenci a z původní cesty zpět do rodné domoviny jsem ještě zalétnul na dvouměsíční pobyt ve Státech, konkrétně do Kalifornských kopců Sierra Nevady. Ale to už je jiná kapitola.

Jedna z nejúžasnějších zemí, která vás přivítá a oslní svojí pestrostí, krásou a přátelskostí lidí v drsné a někdy nelítostné přírodě. Nový Zéland mi přinesl nejen zážitky v podobě různorodých treků ale dal poznat i to, jak je obyčejná lidskost a láska k druhým důležitá především pro zpříjemnění života všech kolem.



Následují v průběhu cesty publikované články a fotky. Stále ještě mi chybí dodělat poslední "kapitola z cesty " za což se omlouvám a budu se to snažit co nejdříve napravit. Jedná se o období od konce Června do poloviny Července, kdy jsem opustil práci v Blenheimu, prodal auto a vydal se stopem přes severní ostrov. Moc fotek jsem v této době neudělal už z důvodu, že nebyl foťák. Ale jak to tak bývá, cestou potkáte lidičky, co fotoaparáty mají a slíbí, že vám fotky pošlou. Tak tedy čekám a čekám... :)

2.26.2009

12 miles creek

V tento den odpoledne, me vitr zaval priblizne deset kilometru za Queenstovn smerem na Glenorchy. Teda spis nez vitr se jednalo o autobus linky Tracknet a ridice jmenem Willie. Muzete si ho pamatovat z cesty do Alexandry, kdy zhavil telefon aby mi zajistil cestu zpet. Tentokrat to bylo podobne. Nejdrive mi zajistoval ubytovani v Queenstownu a pote kdyz jsme na zastavce we Wanace potkali jineho ridice od Atomicu, domluvil mi svoz zpet do Maka.

Za tyto jeho sluzby jsem se mu nalezite odvdecil a koupil mu pekne 6tici exportnich PU cek z rodne Plzne. Byl tak zaskocenej, ze mi je porad vracel a nechtel si je ani vzit. Az nakonec jsme se dohodli a odchazel spokojene s 5ti a me zustala v ruce jedna. Ze pry at aspon ochutnam. Taky jsem si to nalezite vychutnal.
Willie me vylozil v Queenstownu a muj plan byl o 45 km dalejc...Glenorchy. Vydal jsem se tedy dal po vetru a parecek mladych Kiwi obcanku me dovezl az na misto 10 km od Queenstownu. Zde koncili na verejnem kempu. Me prislo skoda, kdyz mam jeste nekolik hodin do tmy, zustavat tady a vydal jsem se tedy dale zkousejic dalsiho stopa. Bohuzel tato silnice z Queenstownu do Glenorchy neni moc fregventovana, uz z duvodu, ze v Glenorchy konci a dal uz jsou jen hory. Ubiral jsem se tedy dale po silnici se vztycenym palcem, uz jen tak ze cviku.



U silnice jsem po hodine chuze a preventivniho stopovani zahlidl ukazatel na 12 milles creek trek. Nemel jsem mapu teto oblasti, takze jsem nevedel kam se presne ubira, ale vedl do buse podel reky, kde byla vetsi sance najit misto vhodne pro taboreni. Pustil jsem se tedy nan a jako sestihlava san jsem koukal a hledal misto kde prespat. Tma uz tukala na dvere, ze uz chce dovnitr.




Kdyz jako na zavolanou se objevila tato chaticka, jmenem Sam Sunberry hut, pojmenovana po svem stvoriteli, davnem dobrodruhovi Samovi, mistnim horalovi.







Ale mel ji pekne zarizenou co? V soucastne dobe je tato chata ve sprave DOC a je volna k uzivani prochazejicim horalum, hikerum, turistum a vsem tem, kterym nevadi spat pod jednou strechou s pavoucky, mysma a kdo vi cim jeste. Pro me to bylo jak petihvezdickovy hotel v tehto podminkach.

Pustil jsem se do pripravy svatecni vecere. Svatecni uz pro to, ze byla pritomna jedna studena plzenska 12ka :)



Po veceri jsem padnul do pohodlne propadle postele a vytuhnul jak batole. Na druhy den rano me cekal budicek v pul 5 te. rano a vyslap na vrcholek pro zachyceni par shotu vychazejiciho slunka. Rano byla obloha jasna, hvezdy mi svitily na cestu a ja se ubiral smer vzhuru, pospichaje abych stihnul vychod. Jak jsem se dostal nad uroven buse, jako mavnutim kouzelneho proutku se obloha zatahla... No holt nemuzeme mit vsechno. Kdyz jsem se konecne vyskrabal na vrhol, zasedl jsem a cekal doufaje ze vitr mraky rozfouka. Nerozfoukal a me nakonec vyhnal zacinajici dest. Kdyz jsem sesel zpet do udoli, mraky se zase trochu slunku rozestoupily, tak je povedlo udelat aspon par peknych zaberu jezera Wakatipu.





Zpet na silnici a honem navrat do civilizace jmenem Queenstown. Pocasi mi davalo najevo ze me jinam nepusti ;)
Posted by at

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)