Na Zéland jsem se dostal především za podpory mého kamaráda Ludi, za jehož motivování k rozhoupaní se, poskytnutí všech potřebných informaci a pomoci děkuji. Původním plánem bylo zdržet se v těchto končinách od Listopadu 2008 do Května 2009. Jak to tak bývá, plány se mění a nakonec to dopadlo tak, že jsem zélandskou hroudu opouštěl v Červenci a z původní cesty zpět do rodné domoviny jsem ještě zalétnul na dvouměsíční pobyt ve Státech, konkrétně do Kalifornských kopců Sierra Nevady. Ale to už je jiná kapitola.

Jedna z nejúžasnějších zemí, která vás přivítá a oslní svojí pestrostí, krásou a přátelskostí lidí v drsné a někdy nelítostné přírodě. Nový Zéland mi přinesl nejen zážitky v podobě různorodých treků ale dal poznat i to, jak je obyčejná lidskost a láska k druhým důležitá především pro zpříjemnění života všech kolem.



Následují v průběhu cesty publikované články a fotky. Stále ještě mi chybí dodělat poslední "kapitola z cesty " za což se omlouvám a budu se to snažit co nejdříve napravit. Jedná se o období od konce Června do poloviny Července, kdy jsem opustil práci v Blenheimu, prodal auto a vydal se stopem přes severní ostrov. Moc fotek jsem v této době neudělal už z důvodu, že nebyl foťák. Ale jak to tak bývá, cestou potkáte lidičky, co fotoaparáty mají a slíbí, že vám fotky pošlou. Tak tedy čekám a čekám... :)

1.20.2009

Vyprava na zapadni pobrezi- Fox a France Joseph Glaciers

Konecne po dlouhe odmlce jsem se dostal k tomu pripichnout par novych fotografii z me posledni vypravy na zapadni pobrezi. Cil cesty byl nejasny ale vidina byla takova, ze bych se v nedeli odpoledne mohl dostat alespon do Heaastu, coz je priblizne 200km od Makarory.
Stesti pri mne stalo a stopnul jsem chlapika jmenem John, z USA ktery jel kupodivu stejnym smerem(Zapadnim pobrezim vede totiz jen jedna silnice, coz je vyhodne pro stopa)
Byl to sympaticky chlapik a padli jsme si do oka, takze nakonec jsem s nim zustal az do uterka, kdy jsem se otocil a jel zpet do Makarory. Jak jsem se dozvedel, foti profesionalne a jeho cilem bylo vyfotit vsechny zajimave mista cestou...to byla velka vyhoda. V nedeli vecer pronesl, ze by chtel udelat fotky vychodu slunce nad Lake Mathison, jedno z nejfotografovanejsich mist nejspis celeho Zelandu. Kdyz ma clovek stesti muze zde zachytit uchvatne zabery vychazejiciho slunka nad masivem hor a to vse vidite dvojite, jelikoz hladina je jak zrcadlo. Jedinym "problemem" tohoto zazitku je, ze musite vstavat po 4hodiny ranni a u jezera byt kolem 6te. Chytnul jsem se toho a rano jsem se jal iniciativy vykopat sebe i Johna z postele. Spali jsme ve stejnem becpeckru, tudiz stacilo jen hodit polstar pres pokoj!
Jak byl vecer nadsenej do vstavani, kdyz doslo na vec, jeho nadseni opadlo a temer 30minut jsem ho premlouval at vstane. Nakonec tu bitvu s vlastnim spankem vyhral a vyrazili jsme. Bohuzel bylo ten den mracno ale i tak se mu podarili udelat pekne zabery. Diky teto akci jsme si protahli den na temer 20 hodin a stihli v ten samy den navstivit a vyslapnout treky kolem ledovcu Fox a France Josepha. Musim rict ze vecer jsem padnul a usnul jak mimino!Aspon tak do 2hodiny ranni, kdy se z tahu vratil spolubydlici s kterym jsem tu noc sdilel pokoj a ktereho jsem nikdy pred tim nevidel. Jak se ukazalo par minut po jeho ulehnuti...ma velke problemy s chrapanim! A ja mel se spankem.

Ale stalo to za to.







Posted by at

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)