Tyden pred ukoncenim pracovniho pomeru v Maka jsem se dohodl s kolegy,ze vyrazime na zaverecny vicedenni trecik udolim Young valey na Young hut, pres Gillespia pass do Siberskeho udoli a odtud zpet do Maka.
Vse bylo naplanovano presne na 3dny s navratem ve stredu rano v 9:30 s tim (aby to bylo napinavejsi) ze zacinam pracovat od 10:30. Jako obvykle to trochu nevyslo, ale o tom az pozdeji. Nepredbihejme.
Prvotni slozeni vypravy bylo David, Ja a Meda. Pri planovani v hospudce vecer pred tim se k nam pripojil kuchar David II. Pro odliseni techto dvou partaku vyuziji prezdivek uzivanych v Maka, teddy Drunk Dave a Tall Dave. S tall Davem jsem jiz prosel trek Wilkinem na Top Forks hut, takze ten uz vedel do ceho jde. U drunk Dave to bylo horsi. S rostoucim alkoholem v krvy rostlo jeho odhodlani a zaroven i zkusenosti v horach. Na zaver podle jeho slov by nas tam mohl, jakoz to domorodec (KIVAK) vynest a tim ze ho bereme sebou vlastne uz mame zarucenou uspesnost cele vypravy. Na otazku jestli si uvedomuje ze pujdeme dlouho pesky a do poradneho kopce odvetil:”O mne se neboj, ja mam najezdeno z kola.” (na kole sedel toto leto dvakrat)
Rano jsme se sesli s veskerou vyzbroji a vystroji v kavarne u ranni cokolady a zahajili posledni breafing nad topo mapou. Za zminku snad stoji jen vybaveni s jakym prisel nas kivacky kolega. Vecer pred tim si pujcil od kamarada prochozene pohorky o dve az tri cisla vetsi,deku misto spacaku(teplota se v noci pohybuje kolem 10stupnu), v batohu zabalenych 8 klobas , jedno baleni chleba a dvoulitrovou flasku vody. Podle jeho slov dostacujici vybaveni pro tridenni trek v divokych novozelandskych horach.
Na cestu jsme se vydali kolem desate a prvni den prosli priblizne 25 km terenem zpocatku busi a lukami, bez viditelnych znacenych cesticek. Ty se objevili priblizne za 7km kdy jsme se napojili na oficialni trek. Cesta byla uzasnou scenerii podel reky Young a relativne ne moc kopcovita . Kopcovita cast prisla az druhy den kdy jsme lezli Gillespia pass cca 1000m prevyseni. Na Young Hut dosli nase botky kolem 19hodiny vecerni, kdy uz se pomalu zacalo smrakati. Dunk Dave padnul na lavici a sejmul sve otrochu vetsi botky. Na me zacala zarit jeho ponoska napustena krvi, od totalne rozedrene nohy a popraskanych puchyru!
Ten vecer zalehnnul mezi prvnima a podle jeho pozdejsich slov se celou noc modlil at se probudi ze spatneho snu ve svem pokojiku. Neprobudil. Tato noc byla i pro mne zajimava, jelikoz jsem se rozhodl spat opet venku, pod rozzarenou oblohou na cerstvem vzdousku. Chata byla plna pekne propocenych lidi a nekteri jedinci byli slyset az ven jak jim hlasivky pri spanku pracovaly. Rozlozil jsem se pekne na terasce a do spacaku vrazil flasku s varici vodou. Po celem tele se mi zacalo rozlevat prijemne teplicko.Behem pul hodinky me premahal spanek a pomalu vitezil. Kdyz tu nahle slysim podezreli zvuk. Pripominalo to klepani podpadku o drevenou podlahu. Behem par vterin me tento zvuk vytahl zpet z rise snove. Zakuklen ve sve mumii jsem zacal uvazovat co je pro me lepsi, rozbalitt se ze spacaku a udelat pruzkum blizkeho okoli, nebo zustat zabalen jako larva a cekat jestli me neco sezere. Nakonec jsem zvolil zlatou stredni cestu. Po vzoru pidalky jsem provedl manevr vztyceni se v zapnutem spacaku a celovkou na hlave jsem pustil sloupec bileho svetla smerem k blizicimu se zvuku. Predemnou se objevilo neco mezi medvidkem, jezevcem a opici...zelandane ho nazivaji Posum. Je to mistni zvedave nenasytne zviratko, patrajici po vsem co by mohlo zbastit . A v soucastne dobe se zacalo zajimat o mne. V okamziku kdy na nej dopadlo svetlo postavil se na zadni a zkamenel. Vypadalo to, jako by si myslel ze je neviditelny, kdyz se nehybe. To se jim casto stava osudnym na silnicich, kdy to same delaji pri prechazeni silnice, po vbehnuti do drahy svetlometu auta. Kolem silnic jich lezi stovky.
Ale zpet k memu posumovi. Tak jsme na terase chaty stali, tedy ja sedel zabalenej ve spacaku vypadaje jako obri larva ktere zari celo a posum s otevrenou tlamou vypadal jako kdyz neveri svym ocim. Po chvilce me to prestalo bavit. Hlavne se moje pozice zacala stavati nepohodlnou. Zhasnul jsem tedy a doufal, ze posum vyuzije tmy k uprku. Zvuky neustavali, tak jsem se opet vztycil a posvitil stejnym smerem. Nic se nezmenilo, posum ve stejne pozici , jen jeho vzdalenost odemne se snizila z 10m na 5m. Zarval jsem na nej, doufaje ze se lekne a zdrhne. Nic. Vsiml jsem si sve dlouhe hole, ulozene bezpecne vedle meho lezeni. Ze bych mu vyprasil kozich! Jediny problem byl osvobodit alespon sve horni koncetiny ze sevreni spacaku. Lenost a jiste teplicko ve spacaku zvitezili a dal jsem jeste jednu sanci Posumovi. Zhasnul jsem a zalehnul. Nic jsem neslysel. Ze by? V hlave mi porad probyhal obraz Posuma plizici se po spickach k me hlave a s cilem ukousnout mi nos a poradne poveceret! Nedalo mi to a rozsvitil jsem znovu. K memu ani ne prekvapeni, posum byl odemne necele dva metry, v pozici sochy Sfyngy. Zarval jsem znovu....ignorace. Byl na dosah moji hole ale ma hul byla efektivni jen v mych rukach, ktere byly zachumlane hluboko ve spacacku. Mel jsem pred sebou dulezite rozhodnuti. Bojovat a nebo se tomu podat...Teplo bylo silnejsi a tak jsem se prekulil na boku, zatahl kuklu tak, ze mi vycuhoval jenom ten nos a pokusil se usnout. S povzdali jsem stale slisel tapkani a cuchani toho otravnyho posuma. Nakonec ale unava zvitezila a ja usnul. Rano jsem mel vse na svem miste, vcetne nosu a hole.
Cesta pres Gillespia pass probehla za proliti litru potu a odrikani. Drunk Dave jakoz to silny kurak si dokonce prohlidul sve plice, po te co je v zadychani vyplivnul. Kdyz jsme se dostali na vrchol. Drunk Dave padnul na znak a ze ho tam mame nechat. Obed ho postavil zase na znicene nohy. Zde se mu udala dalsi pro nej nezapomenutelna prihoda. Uprostred zeme nikoho, daleko od civilizace, na vrcholku hory, s vyhledem do kraje, prisla na nej potreba polozit bobek. Sli jsme tedy s Tall Davem dal a cekali za hrebenem. Kdyz nas kivacky pritel dohnal, zaril jako slunicko. Ocividne se dobra vec podarila. Zacal nam s nadsenim vypravet jak stahnul gate, zacal vytvaret dilo, s krasnym vyhledem do kraje. Nahle se par metru od nej z poza kamene prehoupla postava dalsiho turisty, ktereho tam neocekaval. Dobrym zvykem v techto koncinach je to, ze kdyz nekoho vidis, jdes za nim pokecat. To se ale zrovna Drunk Davovi nehodilo. Pan si to namiril primo k nemu a uz z dalky na nej maval. Teprve, kdyz byl od nej par metru, zjistil ze jeho pozice neni prirozena a ze ty stazene kalhoty a obnazena rit taky neni na pozdrav. Pry se zacervenal a zacalo takove to trapne ticho, kdy nikdo nevedel co rict, krome hello, how are you. Dave odvetil fine...samozrejme. Pan tam jeste chvilku stal a kochal se s Davem a pak mu rika, ze ho teda nebude rusit, ze asi pomoc nepotrebuje a odesel. Na zaver,Dave litoval ze pan odesel, protoze se ho nezeptalna papir, ktery nejak zapomel. Pouzil udajne nejakou rostlinu co tam nasel...ale na tech hrebenech moc listu neroste tak by me zajmalo co nasel :)
Nasledoval dlouhy sestup do druheho udoli, ktery byl hodne bolestny na klouby. Drunk Davovi jsme nakonec museli bandazovat koleno, protoze si ho nejak hnul, ci co. Zajistil nam horke chvilky! V jednu chvili jsem uz vymejslel improvizovane nositka.
Ale nakonec po snedeni posedni klobasy a horkem caji, sebral poslednich sil a sesli jsme do Siberia valey.
Druhy den bylo domluvene letadlo na 9 hodinu ktere nas melo odvezti zpet. Jako obvykle, aby to nebylo moc jednoduche v makarore radil silny vitr takze letadlo nemohlo vzletnout. Cekal jsem do 9:30. Drunk David nechtel ani slyset o tom ze by mel nekam chodit dal, ani 6km k rece, kde by ho mohla nabrat jetboat. Opoustel jsem je v 9:30 s tim ze se pokusim chytit jetboat, ktery jezdi pravidelne kolem 11 hodiny. Za hodinu jsem byl na brehu a jetboat prave prijizdel. Ridic Rick me nejdriv zdelil ze bohuzel na lodi neni mista, , jiz tam cekalo 8tremparu. Nakonec kdyz videl moji strhanou a opocenou tvar a zjistil, ze by mu nikdo nemohl udelat kafe v Makarore, posadil me vedle sebe, ze jsem mu chvilkama sedel i na kline.
Do Maka jsem dorazil v 11:15 a pribehl s ruksakem do kavarny. K memu prekvapeni zde obsluhoval sef. Inu zastupitelnost musi byt. Na moji omluvu nic nerekl a dal si varil kafe pro zakazniky. Znervoznel az kdyz jsem mu rekl ze kuchar a Tall Dave jsou stale v Siberii a nevi kdy se dostanou domu. Ze Drunk Dave vypada jak kdyz se vratil z bitvy. Obvazane koleno, opren o hul, ponozky zkrvavene a jeho chuze vypada jak z filmu Noc ozivlych mrtvol. Oba meli nastoupit do prace ve dve hodiny. Nakonec jsme se nastesti vsichni shledali a toto odpoledne a vecer prezili.
Ten vecer v nas vzniklo pouto, jako u veteranu, kteri se vratili prezivsi z krute valky...Bratrstvo neohrozenych.
(omluvte kvalitu fotografii...muj mobil delal co mohl!)
