Par zaberu z mist kde v soucasne dobe pracuji...

tak tady takhle postavam, kdyz je klid a kdyz me nehoni mistni kiwi kucharka.

No a takhle vypada 60 procent dne...hladovi lide vrhajici se na jidlo a ja jim musim pripominat ze by mohli zaplatit. :)

12 miles creek

V tento den odpoledne, me vitr zaval priblizne deset kilometru za Queenstovn smerem na Glenorchy. Teda spis nez vitr se jednalo o autobus linky Tracknet a ridice jmenem Willie. Muzete si ho pamatovat z cesty do Alexandry, kdy zhavil telefon aby mi zajistil cestu zpet. Tentokrat to bylo podobne. Nejdrive mi zajistoval ubytovani v Queenstownu a pote kdyz jsme na zastavce we Wanace potkali jineho ridice od Atomicu, domluvil mi svoz zpet do Maka.

Za tyto jeho sluzby jsem se mu nalezite odvdecil a koupil mu pekne 6tici exportnich PU cek z rodne Plzne. Byl tak zaskocenej, ze mi je porad vracel a nechtel si je ani vzit. Az nakonec jsme se dohodli a odchazel spokojene s 5ti a me zustala v ruce jedna. Ze pry at aspon ochutnam. Taky jsem si to nalezite vychutnal.
Willie me vylozil v Queenstownu a muj plan byl o 45 km dalejc...Glenorchy. Vydal jsem se tedy dal po vetru a parecek mladych Kiwi obcanku me dovezl az na misto 10 km od Queenstownu. Zde koncili na verejnem kempu. Me prislo skoda, kdyz mam jeste nekolik hodin do tmy, zustavat tady a vydal jsem se tedy dale zkousejic dalsiho stopa. Bohuzel tato silnice z Queenstownu do Glenorchy neni moc fregventovana, uz z duvodu, ze v Glenorchy konci a dal uz jsou jen hory. Ubiral jsem se tedy dale po silnici se vztycenym palcem, uz jen tak ze cviku.



U silnice jsem po hodine chuze a preventivniho stopovani zahlidl ukazatel na 12 milles creek trek. Nemel jsem mapu teto oblasti, takze jsem nevedel kam se presne ubira, ale vedl do buse podel reky, kde byla vetsi sance najit misto vhodne pro taboreni. Pustil jsem se tedy nan a jako sestihlava san jsem koukal a hledal misto kde prespat. Tma uz tukala na dvere, ze uz chce dovnitr.




Kdyz jako na zavolanou se objevila tato chaticka, jmenem Sam Sunberry hut, pojmenovana po svem stvoriteli, davnem dobrodruhovi Samovi, mistnim horalovi.







Ale mel ji pekne zarizenou co? V soucastne dobe je tato chata ve sprave DOC a je volna k uzivani prochazejicim horalum, hikerum, turistum a vsem tem, kterym nevadi spat pod jednou strechou s pavoucky, mysma a kdo vi cim jeste. Pro me to bylo jak petihvezdickovy hotel v tehto podminkach.

Pustil jsem se do pripravy svatecni vecere. Svatecni uz pro to, ze byla pritomna jedna studena plzenska 12ka :)



Po veceri jsem padnul do pohodlne propadle postele a vytuhnul jak batole. Na druhy den rano me cekal budicek v pul 5 te. rano a vyslap na vrcholek pro zachyceni par shotu vychazejiciho slunka. Rano byla obloha jasna, hvezdy mi svitily na cestu a ja se ubiral smer vzhuru, pospichaje abych stihnul vychod. Jak jsem se dostal nad uroven buse, jako mavnutim kouzelneho proutku se obloha zatahla... No holt nemuzeme mit vsechno. Kdyz jsem se konecne vyskrabal na vrhol, zasedl jsem a cekal doufaje ze vitr mraky rozfouka. Nerozfoukal a me nakonec vyhnal zacinajici dest. Kdyz jsem sesel zpet do udoli, mraky se zase trochu slunku rozestoupily, tak je povedlo udelat aspon par peknych zaberu jezera Wakatipu.





Zpet na silnici a honem navrat do civilizace jmenem Queenstown. Pocasi mi davalo najevo ze me jinam nepusti ;)

Queenstone Hill

Do Queenstownu me dovezla pani ktera me zahledla na silnici a zastavila uz jenom proto, aby se zeptala, co delam v sedm hodin rano v techto mistech. Popsal jsem ji moji ranni expedici za slunkem cestou do Queenstownu.



Po ubytovani v hostelu hura do ruchu ulic. Za dalsi hodinu jsem toho uz mel dost a tak jsem zamiril na trek(rep. prochazka) jmenem Queenstown Hill.

Vstup vypadal jak brana do kouzelne zahrady z nejake pohadky.



A taky na jednom z vrcholku za touto branou byl kos snu...takze jsem byl nejspis v pohadce.





Ubiral jsem se dale a dale smer od mesta cestou vzhuru nasledujic cestu.







Az jsem dosel k spriznenym boulder ovcim :) Aspon na to tak vypadali. Stali podel tohoto zajimaveho boulderu a vypadali jak kdyz se chystaji ho zdolat. Ja jen litoval ze jsem si nevzal lezacky a a ze se nemuzu postavit k nim do fronty. :)

Trek na Top Forks Hut 16-18.2

Dalsi dva dny volno...co s nima?
Bylo rozhodnuto velice rychle, protoze pocasi na pristich par dni bylo velice slibne.
V nedeli vecer jsme si domluvili odvoz jetboatem do udoli Wilkin River na zacatek dvoudenniho treku podel Wilkin river az k Top Forks hut kde prenocujeme a druhy den obehneme okolni krasy a pak hura do Siberia valley (cca 30km denni tura), kde prenocujeme a druhy den, tedy streda rano poletime zpet do Makarory. Podotykam ze muj nastup do pracovniho procesu byl ve stredu v 10:30 rano. Meli jsme zabookovany vrtulnik, ktery nas mel vyzvednout v 9:30 u Siberia hut.(Nektere z positiv prace v Makarore- muzete si litat v oblacich a kdyz uvarite dobre kafe pilotovi, muzete letet i zadarmo :)












Po vsech pripravach a domlouvani jsme nakonec vylodili nase zavazadla u Kerins Forks Hut, kam nas byl schopny dovezt Rick s jeho sviznym jetboatem. Dal uz musime slapat. Byla prave jedna hod po poledni a pred nami 16 km dlouha tura k nasemu cili. Vyrazili jsme plni elanu, osvezovani vankem probihajicim udoli tam a zpet, chlazeni obcasnym stinem, slunku nepropustne buse. Pripadate si zde jak na horske draze, chvilku nahoru, chvilku dolu a na mape to vypadalo tak rovne :)
Cesta probihla klidne a za celou dobu jsme potkali celkem 4 lidi vracejicich se z tech mist, z cehoz dva byli mistni rangeri starajici se o chaty. Poslednich 5km probihalo rozlehlym udolim, ohranicenym vysokymi skalnimi utesy po obou stranach.
Museli jsme asi petkrat brodit Wilkinskou reku, coz bylo poradne osvezeni nohou. Voda ma kolem 7 stupnu. Po celou dobu nas doprovazela eskorta mistnich komaru, tzv. sunflays. Je zajimave ze si vas nevsimaji pokud jste v pohybu, ale v okamziku kdy zastavite, vase kuze zmeni barvu, jak je obalena temahle potvurkama prahnouci po vasi krvy. Diky temto pronasledovatelum jsou vsechny treky rychlejsi :)
Clovek proste nezastavuje...
Dorazili jsme na misto nemozne popsat slovy. Chatka se nachazi na miste kde se spojuji dve ruzna udoli, obklopena planemi a lesy, s vyhedem na protejsi ledovcove vrcholy kopcu. Musim poznamenat ze jestli ma tohle misto nejake nej...je to urcite nejlepsi vyhled z kadibudky, ktery jsem kdy zazil!!! Kdyz jsem do ni v podvecer zalezl a nechal si otevrene dvirka, mohl jsem se kochat ledovci, udolim, rekou...mate vse jak na dlani a pri tom vsem ten ulevujici pocit ;) No co vam budu vykladat.
Sedel jsem tam do doby nez moje pozadi zacalo poutat pozornost zdejsich pavouku. Jeden si usmyslel udelat si svoji pavucinku na...no radeji jsem mu to rozmluvil. Ale pracuji rychle.
Celou noc jsme pak poslouchali hudbu padajicich lavin.












Druhy den byl budicek kolem 5hodiny...cekala nas dlouha streka. Nejdrive na Lucidus a Diana Lake a pote do Siberia valley. Take jsme meli v planu udelat par fotek vychodu slunce u jezera, coz se vzapeti zjevilo jako nemozne. Nemozne vyskrabat se na nektery z vrcholu. A do udoli zacalo svitit slunko az kolem jedenacte.
Cesta zpet do Siberia Valley utekla jako voda s dvouhodinovou prestavkou a kratsim spankem na obedo-veceri.
Kdyz jsme dorazili k Siberia Hut vyskytl se problem. Tato chata je velice popularni a kapacita omezena, takze jsme zjistili, ze jiz v ni neni mista. To vsak nasinec nezastrasilo a rozhodli jsme se spat venku pred chatou. Urazit dalsich 16 km tyz den do Makarory se jevilo jako nemozne. Tento nas cin upoutal pozornost trekaru zabydlenych v chate...myslenka pro ne nepredstavitelna.
Bal jsem se jen ze muj proridly spacak neudrzi nocni mrazik a pusti ho az ke mne...nakonec to zvladnul a ja taky. Kolem desate jsme zalehli a ostatni trekari tez. Nekolik z nich to nakonec vzdalo a utekli take ven pod hvezdy. Preci jen travit noc v chatce s 16 propocenyma lidma,kteri meli k veceri neco jako cinskou polevku a fazole, k tomu spat vedle nekolika starsich panu, kteri maji v hrtanu ukotvenou motorovou pilu... zadna slast. Takze tri pruvodkyne z Kiwi Experience teto skupiny se rozhodli pripojit k nasi dvouclene skupine venkovnich spacu. A udelali dobre. Tu noc byla obloha jak z pohadky. A na cerstvem vzdousku clovek spi jak batole.




Druhy den rano pote, co nas poslapali nekteri hikeri vyrazejici brzycko rano za svym cilem do kopcu, rozhodli jsme se vstat. Premohli jsme ranni namrazu na spacaku a potlacili vlezly mrazik salkem horkeho caje. Bylo kolem devate rano, kdyz jsme zasedli na zaprazi chaty a cekali na nas odvoz, ktery se mel dostavit za pul hodiny.



Jak to tak byva a aby to bylo pro me napinavejsi, v deset hodin nikde nikdo...zadna helikopotvora, ktera by me svezla 16 km do makarory abych mohl zacit pracovat v 10:30. Zacal jsem mit pocit ze to asi nestihnu. Kdyz tu nahle v dali jsem zaslechl zvuk motoru a vidim jak do udoli prileta letadlo. Necekal jsem na nic a popadl batoh a trada priblizne na kilometr vzdalene letiste. Teda letiste....vyjezdeny pruh travy s oranzovym vetrnym rukavem. Dobihal jsem akorat, kdyz pilot roloval a pripravoval se k odletu. Dobehl jsem k letadlu a hrdine se pred nej postavil se vztycenym palcem. Pilot vystoupil a s usmevem na tvari se ptal jestli neco nepotrebuju. Inu vysvetlil jsem mu situaci...bylo prave 10:25. Uznal ze za 5 min to pesky do Maka nestihnu. Tak me a Davida nalozil a ja uz se jen modlil, at pred tim jeste nepotrebuje zaletet nekam na severni ostrov.









V Makarore jsme pristali v 10:40. Vritil jsem se s plnou polni, spocenej mokrej do kavarny s omluvou ze jdu pozde. Nastesti byl klid a mohl jsem si skocit dat toliko potrebnou sprchu.

Ten den jsem uvaril pilotovi nejlepsi kafe, ktery se mi kdy povedlo... Kdyby nas nevzal tak tam mozna cekame jeste ted a ja jsem bez prace :)

Vyprava na zapadni pobrezi- Fox a France Joseph Glaciers

Konecne po dlouhe odmlce jsem se dostal k tomu pripichnout par novych fotografii z me posledni vypravy na zapadni pobrezi. Cil cesty byl nejasny ale vidina byla takova, ze bych se v nedeli odpoledne mohl dostat alespon do Heaastu, coz je priblizne 200km od Makarory.
Stesti pri mne stalo a stopnul jsem chlapika jmenem John, z USA ktery jel kupodivu stejnym smerem(Zapadnim pobrezim vede totiz jen jedna silnice, coz je vyhodne pro stopa)
Byl to sympaticky chlapik a padli jsme si do oka, takze nakonec jsem s nim zustal az do uterka, kdy jsem se otocil a jel zpet do Makarory. Jak jsem se dozvedel, foti profesionalne a jeho cilem bylo vyfotit vsechny zajimave mista cestou...to byla velka vyhoda. V nedeli vecer pronesl, ze by chtel udelat fotky vychodu slunce nad Lake Mathison, jedno z nejfotografovanejsich mist nejspis celeho Zelandu. Kdyz ma clovek stesti muze zde zachytit uchvatne zabery vychazejiciho slunka nad masivem hor a to vse vidite dvojite, jelikoz hladina je jak zrcadlo. Jedinym "problemem" tohoto zazitku je, ze musite vstavat po 4hodiny ranni a u jezera byt kolem 6te. Chytnul jsem se toho a rano jsem se jal iniciativy vykopat sebe i Johna z postele. Spali jsme ve stejnem becpeckru, tudiz stacilo jen hodit polstar pres pokoj!
Jak byl vecer nadsenej do vstavani, kdyz doslo na vec, jeho nadseni opadlo a temer 30minut jsem ho premlouval at vstane. Nakonec tu bitvu s vlastnim spankem vyhral a vyrazili jsme. Bohuzel bylo ten den mracno ale i tak se mu podarili udelat pekne zabery. Diky teto akci jsme si protahli den na temer 20 hodin a stihli v ten samy den navstivit a vyslapnout treky kolem ledovcu Fox a France Josepha. Musim rict ze vecer jsem padnul a usnul jak mimino!Aspon tak do 2hodiny ranni, kdy se z tahu vratil spolubydlici s kterym jsem tu noc sdilel pokoj a ktereho jsem nikdy pred tim nevidel. Jak se ukazalo par minut po jeho ulehnuti...ma velke problemy s chrapanim! A ja mel se spankem.

Ale stalo to za to.

Cesta do Alexandry...nove kredo - Nicemu se na Zelandu nediv!

Tak jsem zpet z uzasne cesty za poznanim novych koncin a hlavne nalezeni sveho kamarada ztraceneho kdesi v okoli Alex.Tak tedy jak to vsechno probihalo...?
Nedele odpoledne, po praci, byl krasny slunny den. Akorat jsem odlozil zasteru, zkoncil v praci a premyslel o tom co s nasledujicimi dvema dny. Kdyz se nahle v Makarore objevil bus jedouci do Cromwelu. priblizne 30 km od Alex. Nevahal jsem ani minutu, zasel za ridicem jestli by mne mohl svest. Jelikoz byl polopraznej, nebyl proti a ja mel 15minut na zabaleni baglu. Zabalil jsem se tak rycle ze by bylo az divne kdybych neco nezapomel. Lydie, moje koleginka se mi jeste zeptala jestli chci zaridit spoj z Cromwelu do Alex. Nebyl jsem proti,podekoval a nastoupil do busu. Prvnich par kilomeru bylo obtiznych, protoze ridic mel silny akcent ja mel zpocatku pocit ze snad mluvi Maursky...Pak sem zacal zachyavat klicova slovicka no a po prvnich 50 km jsem mu uz celkem rozumel...Lidi jsou zde velice pratelsti a to potvrdil i ridic ktery, kdyz zjistil me plany. Prvne zavolal na centralu, ze mi zarezervuje misto v busu z Cromwelu do Alex. Bohuzel mu rekli ze posledni bus uz jel a ze dalsi jede az druhy den. Tak tedy aspon zavolal svemu kolegovi,a domluvil mi odjezd zpet v utery rano z Cromwelu do Maka. Proc ne, jeste kdyz to mam jako
zamestnanec v Maka zadarmo... Podekoval jsem mu a byl rad ze aspon cesta zpet je zajistena. Priblizne po dvaceti minutach jizdy mu zvoni telefon a vola mu jeho sef. K memu prekvapeni s jedinym cilem a to aby mi vyridil ze mi uz autobus z Cromwelu odjel. Ze pry to volali z Makarory a aby mi to vyridil. Parada. Pasula vyrazi na
vejlet do Alexandry a polovina Noveho Zelandu zhavi linky, aby mu zajistila dojezd. :))) Bylo to prinejmencim prijemne. Cesta tak utekla jako voda...predevsim diky vyrizovani telefonatu. A to uz jsme v Cromwelu. Ridic me vysadil na zastavce a jeste jednou zopakoval ze v utery rano v 8 hod.zde na me bude cekat bus. Podekoval jsem a vyrazil na stopa smer Alex. Pulhodinky nato mi zastavila pani z Alexandry.
Nabrala me a po chvili jeste jednoho pana, ktery mel stejnou cestu a take stopoval. Byla velice upovidana a brzy jsem se zacal ztracet v jejich souvetich.Tak jsem na vse jen kyval a na vse se tvaril prekvapene...univerzalni odpoved yeah, yeah v tomto pripade zafungovala mnohokrat. Takovy ten univerzalni jazyk kdyz nevite a stejne tak jako tak vypadate jako idiot. Kazdopadne tato hodna pani, kdyz vyslechla muj pribeh a zjistila ze jedu hledat v Alex sveho kamarada, navrhla mi, ze mne obveze kolem ubytoven, abych se po nem mohl poptat. Jedine co jsem totiz vedel bylo, ze Petr je v Alexandre. Nastesti je v Alex. jen pet ubytoven a tak jsme zacli pekne od prvni. Byl to zvlastni pocit, kdyz mi zastavila u prvni ubytovny a rekla ze na me pocka a ja sel dovnitr. Prece jen nechat krosnu se vsema vecma v jejim aute...bylo by prinejmensim neprijemne kdyby se rozhodla pokracovat dal beze mne. Nastesti, jak uz jsem psal, na NZ jsou lide jinak vychovani. :) Po bezuspesnem prvnim pokusu nalezeni Petra v ubytovne(alespon jsem si s mistni pani recepcni popovidal o Slapech),
jsme vyrazili do centra, kde byly dalsi dve ubytovny. Bylo az podezrele jak byla na me ta pani hodna a ochotne cekala pred kazdou ubytovnou. To uz jsem konecne narazil na tu spravnou a holcina kterou jsem oslovil mi potvrdila ze tam Petr bydli.
Bohuzel, hned nato prisel pan majitel aby mi zdelil ze se akorat vcera odstehoval.
:(
Vyvalil jsem bulvy a klesl do kolen. Informovanost mistnich lidi je vysoka, takze mi i zdelil kam odesel....Ze pry mluvil o nejakem SunBerry park. Nase dalsi cesta s pani vedla na informacni centum v Alex. Zde se na me koukali jak na blazna...a koho ze to hledate a kde to ma jako byt? Divny, na to jsem se chtel zeptat ja, kde to ma byt! Nastesti doba internetu zasahla i zdejsi info centrum a po chvili spolecneho Googlovani jsme nasli odpovidajici farmu 12,5km od Alex. Tak tohle musi byt ono. Vratil jsem se zpet za pani ktera na me stale poslusne cekala abych ji podekoval za svezeni a ze jsem ho nejspis uz nasel...ze to je tam a tam a ze tam uz pujdu
pesky abych ji nezdrzoval. Vyvratila mi to, presvedcila at nasednu a odvezla mi az na misto. Bylo mi to az blbi, tak jsem ji dal par dolaru na benzin a moooooc podekoval. Uvitala to, poprala hodne stesti a vyrazila k domovu. A ja stal pred nejakou farmou... vzhuru dovnitr, doufaje ze me nejakej farmar nezastreli, kdyz mu lezu na pozemek. Zahledl jsem skupinku lidi, ocividne se loucicich, u staveni, ktere vypadalo jako obytne. Prisel jsem k nim a ptam se kdo je tu majitel...Nejaky pan vystoupil z rady a vesele se prihlasil. Popsal jsem mu moji patraci akci,veric ze uz jsem u cile. Chvilku na me koukal a nechal si nacas s odpovedi.Kdyz jsem mu zopakoval otazku jestli zna Petra a bydli zde, odpovedel ze jo a ze to jsou tamhlety dvere.Nemohl sem tomu ani uverit. Ze by konecne po dlouhem patrani detektiv ocko dorazil do cile?Zeptal jsem se tedy jestli muzu prespat dve noci a vyrazil prepadnou Petra do jeho bivaku. Hle vsechny pokoje prazdne a Petr nikde. Podle veci a ucebnic angliny poznavam ze jsem dorazil do cile. Usedl jsem a cekal az se nas Petrik vrati. Dorazil asi tak za hodinku z koupani s jeho novym kamaradem anglanem a byl velmy prekvapen. Bodejt. Taky bych byl. :) Padli jsme si kolem ramen a pak spolecnym krokem i s anglanem vyrazili na merunky do mistnich sadu.Co nasledovalo pak, si asi kazdej dokaze predstavit.. oslava vanoc, noveho roku a vubec toho ze se vidime.. :)
Jen ty merunky a mistni pivo pohromade mi neudelali dobre ;)Ztravil jsem zde dve noci a musim rict, ze velice prijemne zase po dlouhe dobe pokecat a od srdce se zasmat;)Schodli jsme se na jedne veci, a to ze se zde na Zelandu neustale necemu divime a Petr se zarekl, ze od jiste doby se nicemu uz divit nesmi. Ja s nim muzu jen souhlasit. Jak mimochodem potvrdila i cesta zpet.

Po dvou dnech ztravenych v okoli Alex jsem v utery v 6hod rano vyrazil do romwelu ...5km pesky k hlavni silnici a pak 30 km stopem. V 8 hodin jsem mel byt na zastavce a mel me zde vyzvednout domluveny bus. Do Cromwellu jsem se dostal v 7:30 a mel tedy cas jeste na snidani pred odjezdem. Kolem osme uz jsem vyhlizel autobus. To jsem vydrzel delat az do 8:30, kdy jsem si uvedomil, ze by to nejspis bylo moc jednoduche, kdyby prijel. Tak jsem se vydal k silnici na stopa a behem hodinky jsem byl ve Wnance, 70km vzdalene. Zde jsem zasedl na par hodin na internet. Cestou z Wanaky, kdyz si to tak straduju po silnici ke krizovatce na Makaroru, zastavi predemnou bus Treck netu(ten samy ktery me vezl do Cromwelu a ten ktery me
mel vezt zpet.Ddrzeje se predsevzeti...nicemu se nediv. Jdu k ridici a ten uz otevira kufr a pta se kam jedu. Rikam mu ze do Makarory. On na to ty jsi Stepan.
Povidam ze jo a ze jsme byli domluveny na rano v osm a ze jsem tam byl.. Kde byl on.
Odpovedel ze tam take byl a ze me tam nevidel. Tak jsme oba kroutili hlavama. Povida at teda nasednu. Tak sem nasedl a hle prejel moji krizovatku a miril si to zpet
do Cromwellu. Znova opakuji ze ja jedu do Maka a on se zacal chytat za hlavu. Ze tomu nerozumi. Sme dva...
Rozuzleni doslo az kdyz jsem se dostal zpet do Makarory. Rekli mi ze ten prvni ridic se spletl a ze misto v utery ten jeho kolega tam jel v pondeli. To by vysvetlilo proc jsme se tam nevideli i kdyz jsme tam byli oba v osm.
Nazaver toho vseho jsem dnes potkal toho prvniho ridice, ktery se mi prisel omluvit a ze se strachoval jak se dostanu zpet. Ze volal do Makarory,ale nemeli na me kontakt, takze mi to nemohli vyridit. Povidam mu at si s tim nedela starosti, ze jsem se vratil i bez autobusu v pohode a podekoval jsem mu za igelitku merunek, kterou mi prines jako omluvu... :)

Jo na Zelandu se nicemu nediv!

Vrcholove video...Mt.Trimpthon