Tak jsem zpet z uzasne cesty za poznanim novych koncin a hlavne nalezeni sveho kamarada ztraceneho kdesi v okoli Alex.Tak tedy jak to vsechno probihalo...?
Nedele odpoledne, po praci, byl krasny slunny den. Akorat jsem odlozil zasteru, zkoncil v praci a premyslel o tom co s nasledujicimi dvema dny. Kdyz se nahle v Makarore objevil bus jedouci do Cromwelu. priblizne 30 km od Alex. Nevahal jsem ani minutu, zasel za ridicem jestli by mne mohl svest. Jelikoz byl polopraznej, nebyl proti a ja mel 15minut na zabaleni baglu. Zabalil jsem se tak rycle ze by bylo az divne kdybych neco nezapomel. Lydie, moje koleginka se mi jeste zeptala jestli chci zaridit spoj z Cromwelu do Alex. Nebyl jsem proti,podekoval a nastoupil do busu. Prvnich par kilomeru bylo obtiznych, protoze ridic mel silny akcent ja mel zpocatku pocit ze snad mluvi Maursky...Pak sem zacal zachyavat klicova slovicka no a po prvnich 50 km jsem mu uz celkem rozumel...Lidi jsou zde velice pratelsti a to potvrdil i ridic ktery, kdyz zjistil me plany. Prvne zavolal na centralu, ze mi zarezervuje misto v busu z Cromwelu do Alex. Bohuzel mu rekli ze posledni bus uz jel a ze dalsi jede az druhy den. Tak tedy aspon zavolal svemu kolegovi,a domluvil mi odjezd zpet v utery rano z Cromwelu do Maka. Proc ne, jeste kdyz to mam jako
zamestnanec v Maka zadarmo... Podekoval jsem mu a byl rad ze aspon cesta zpet je zajistena. Priblizne po dvaceti minutach jizdy mu zvoni telefon a vola mu jeho sef. K memu prekvapeni s jedinym cilem a to aby mi vyridil ze mi uz autobus z Cromwelu odjel. Ze pry to volali z Makarory a aby mi to vyridil. Parada. Pasula vyrazi na
vejlet do Alexandry a polovina Noveho Zelandu zhavi linky, aby mu zajistila dojezd. :))) Bylo to prinejmencim prijemne. Cesta tak utekla jako voda...predevsim diky vyrizovani telefonatu. A to uz jsme v Cromwelu. Ridic me vysadil na zastavce a jeste jednou zopakoval ze v utery rano v 8 hod.zde na me bude cekat bus. Podekoval jsem a vyrazil na stopa smer Alex. Pulhodinky nato mi zastavila pani z Alexandry.
Nabrala me a po chvili jeste jednoho pana, ktery mel stejnou cestu a take stopoval. Byla velice upovidana a brzy jsem se zacal ztracet v jejich souvetich.Tak jsem na vse jen kyval a na vse se tvaril prekvapene...univerzalni odpoved yeah, yeah v tomto pripade zafungovala mnohokrat. Takovy ten univerzalni jazyk kdyz nevite a stejne tak jako tak vypadate jako idiot. Kazdopadne tato hodna pani, kdyz vyslechla muj pribeh a zjistila ze jedu hledat v Alex sveho kamarada, navrhla mi, ze mne obveze kolem ubytoven, abych se po nem mohl poptat. Jedine co jsem totiz vedel bylo, ze Petr je v Alexandre. Nastesti je v Alex. jen pet ubytoven a tak jsme zacli pekne od prvni. Byl to zvlastni pocit, kdyz mi zastavila u prvni ubytovny a rekla ze na me pocka a ja sel dovnitr. Prece jen nechat krosnu se vsema vecma v jejim aute...bylo by prinejmensim neprijemne kdyby se rozhodla pokracovat dal beze mne. Nastesti, jak uz jsem psal, na NZ jsou lide jinak vychovani. :) Po bezuspesnem prvnim pokusu nalezeni Petra v ubytovne(alespon jsem si s mistni pani recepcni popovidal o Slapech),
jsme vyrazili do centra, kde byly dalsi dve ubytovny. Bylo az podezrele jak byla na me ta pani hodna a ochotne cekala pred kazdou ubytovnou. To uz jsem konecne narazil na tu spravnou a holcina kterou jsem oslovil mi potvrdila ze tam Petr bydli.
Bohuzel, hned nato prisel pan majitel aby mi zdelil ze se akorat vcera odstehoval.
:(
Vyvalil jsem bulvy a klesl do kolen. Informovanost mistnich lidi je vysoka, takze mi i zdelil kam odesel....Ze pry mluvil o nejakem SunBerry park. Nase dalsi cesta s pani vedla na informacni centum v Alex. Zde se na me koukali jak na blazna...a koho ze to hledate a kde to ma jako byt? Divny, na to jsem se chtel zeptat ja, kde to ma byt! Nastesti doba internetu zasahla i zdejsi info centrum a po chvili spolecneho Googlovani jsme nasli odpovidajici farmu 12,5km od Alex. Tak tohle musi byt ono. Vratil jsem se zpet za pani ktera na me stale poslusne cekala abych ji podekoval za svezeni a ze jsem ho nejspis uz nasel...ze to je tam a tam a ze tam uz pujdu
pesky abych ji nezdrzoval. Vyvratila mi to, presvedcila at nasednu a odvezla mi az na misto. Bylo mi to az blbi, tak jsem ji dal par dolaru na benzin a moooooc podekoval. Uvitala to, poprala hodne stesti a vyrazila k domovu. A ja stal pred nejakou farmou... vzhuru dovnitr, doufaje ze me nejakej farmar nezastreli, kdyz mu lezu na pozemek. Zahledl jsem skupinku lidi, ocividne se loucicich, u staveni, ktere vypadalo jako obytne. Prisel jsem k nim a ptam se kdo je tu majitel...Nejaky pan vystoupil z rady a vesele se prihlasil. Popsal jsem mu moji patraci akci,veric ze uz jsem u cile. Chvilku na me koukal a nechal si nacas s odpovedi.Kdyz jsem mu zopakoval otazku jestli zna Petra a bydli zde, odpovedel ze jo a ze to jsou tamhlety dvere.Nemohl sem tomu ani uverit. Ze by konecne po dlouhem patrani detektiv ocko dorazil do cile?Zeptal jsem se tedy jestli muzu prespat dve noci a vyrazil prepadnou Petra do jeho bivaku. Hle vsechny pokoje prazdne a Petr nikde. Podle veci a ucebnic angliny poznavam ze jsem dorazil do cile. Usedl jsem a cekal az se nas Petrik vrati. Dorazil asi tak za hodinku z koupani s jeho novym kamaradem anglanem a byl velmy prekvapen. Bodejt. Taky bych byl. :) Padli jsme si kolem ramen a pak spolecnym krokem i s anglanem vyrazili na merunky do mistnich sadu.Co nasledovalo pak, si asi kazdej dokaze predstavit.. oslava vanoc, noveho roku a vubec toho ze se vidime.. :)
Jen ty merunky a mistni pivo pohromade mi neudelali dobre ;)Ztravil jsem zde dve noci a musim rict, ze velice prijemne zase po dlouhe dobe pokecat a od srdce se zasmat;)Schodli jsme se na jedne veci, a to ze se zde na Zelandu neustale necemu divime a Petr se zarekl, ze od jiste doby se nicemu uz divit nesmi. Ja s nim muzu jen souhlasit. Jak mimochodem potvrdila i cesta zpet.
Po dvou dnech ztravenych v okoli Alex jsem v utery v 6hod rano vyrazil do romwelu ...5km pesky k hlavni silnici a pak 30 km stopem. V 8 hodin jsem mel byt na zastavce a mel me zde vyzvednout domluveny bus. Do Cromwellu jsem se dostal v 7:30 a mel tedy cas jeste na snidani pred odjezdem. Kolem osme uz jsem vyhlizel autobus. To jsem vydrzel delat az do 8:30, kdy jsem si uvedomil, ze by to nejspis bylo moc jednoduche, kdyby prijel. Tak jsem se vydal k silnici na stopa a behem hodinky jsem byl ve Wnance, 70km vzdalene. Zde jsem zasedl na par hodin na internet. Cestou z Wanaky, kdyz si to tak straduju po silnici ke krizovatce na Makaroru, zastavi predemnou bus Treck netu(ten samy ktery me vezl do Cromwelu a ten ktery me
mel vezt zpet.Ddrzeje se predsevzeti...nicemu se nediv. Jdu k ridici a ten uz otevira kufr a pta se kam jedu. Rikam mu ze do Makarory. On na to ty jsi Stepan.
Povidam ze jo a ze jsme byli domluveny na rano v osm a ze jsem tam byl.. Kde byl on.
Odpovedel ze tam take byl a ze me tam nevidel. Tak jsme oba kroutili hlavama. Povida at teda nasednu. Tak sem nasedl a hle prejel moji krizovatku a miril si to zpet
do Cromwellu. Znova opakuji ze ja jedu do Maka a on se zacal chytat za hlavu. Ze tomu nerozumi. Sme dva...
Rozuzleni doslo az kdyz jsem se dostal zpet do Makarory. Rekli mi ze ten prvni ridic se spletl a ze misto v utery ten jeho kolega tam jel v pondeli. To by vysvetlilo proc jsme se tam nevideli i kdyz jsme tam byli oba v osm.
Nazaver toho vseho jsem dnes potkal toho prvniho ridice, ktery se mi prisel omluvit a ze se strachoval jak se dostanu zpet. Ze volal do Makarory,ale nemeli na me kontakt, takze mi to nemohli vyridit. Povidam mu at si s tim nedela starosti, ze jsem se vratil i bez autobusu v pohode a podekoval jsem mu za igelitku merunek, kterou mi prines jako omluvu... :)
Jo na Zelandu se nicemu nediv!
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment